Josef Chalupný- Kánoí po jihovýchodní Asii

Poslední dubnovou neděli 28. dubna 2019 se sešlo 35 rodáků a příznivců v restauraci U Hlaváčků, aby si vyslechli přednášku pana Josefa Chalupného o jeho cestování na kánoi po řekách Asie.

Na úvod všechny přivítal předseda spolku pan Zahnbauer. Pana Josefa Chalupného, člena výboru spolku, nemusel představovat, předal mu slovo a přednáška mohla začít. Nejprve Josef Chalupný popsal, jak ho napadlo koupit nafukovací člun na internetu a vydat se na místa v jihovýchodní Asii, kde je málo lidí. Sbalil kánoe Swing, skládací pádlo, vybavení na přežití a vyrazil na řeku Khwae Noi v západním Thajsku. Plavil se sám v oblasti, kde jsou sloní farmy. Podél břehu jsou dosud zbytky železnice, kterou stavěli váleční zajatci za II. světové války, která měla spojit Bangkok s Rangúnem. Plavba samotného člověka po řece je docela nuda. Celý den pádlovat v horku, dávat pozor na krokodýly, obstarat jídlo. Pepa vodu filtroval přes nanofiltr, jídlo vařil v kotlíku a v konvici na bambusovém listí. Večer připravit spaní v malém stanu a ráno nanovo až do cíle cesty Kanchanaburi.

Druhou cestu absolvoval s kamarádem Petrem. Cílem byla řeka Nam Ou v Laosu.

Cesta tam byla ale velmi náročná. Vybaveni mapami ze Seznamu odletěli do Thajska a pak přes Laos zoufalou místní autobusovou dopravou. Dostat se z Bangkoku k řece Nam ou samotné zabralo pěšky asi týden trmácení. A po skončení plavby zase od řeky do civilizace. Na začátku cesty úplně prázdná řeka. Divočina, motýli, ptáci, opice, nikde žádný člověk. Řeka byla velmi rozmanitá, místy klidná, místy peřeje až vodopády. Museli vždycky zvážit míru rizika, jestli peřeje splout, nebo člun Pálavu, vážící 24 kg+ vybavení, přenést po náročném břehu. V případě úrazu vám nikdo nepomůže ani vás nezachrání. Cestou bylo jenom skromné jídlo- rýže, případně ulovená ryba. Po sjetí 230 km po řece se konečně dostali do vesnice. Byla zde i škola, kam jsou učitelé posíláni státem na 4 roky. Jeden uměl málo anglicky, tak se přece jenom mohli trochu domluvit. Platí zde laoský KIP a za dolar vám dají celou hromadu papírových bankovek, kterou nosíte sebou.

Třetí cestu absolvoval Pepa sám. Vydal se na ostrov Tarutao na pomezí Malajsie a Thajska. Ostrov je národním parkem. Plavit se na moři je rozdílné než na řece. Všechno se musí odpádlovat. Když se nepádluje, nikam se nejede. Okolo ostrova pádloval celkem cca 130 km. Přespával na překrásných plážích. Bohužel i zde je vyplavený plastový odpad. Obstarávat jídlo není problém. Na jídelníčku jsou ryby, škeble, hadi, banány, chlebovník. Horší je to s vodou. Ta se musí obstarat ve vnitrozemí a není to jednoduché. Celou dobu není žádný signál. Musel se spolehnout pouze na sebe. Když se po obeplutí ostrova vrátil do výchozího místa, byl rád, že vidí lidi, strážce národního parku.

Na čtvrtou výpravu se vypravil s kamarádem Márou Cvachem.

Firma Gumotex Břeclav jim na cestu půjčila 2 kajaky Twist a 2 vesty. S mapami ze Seznamu a minimálním vybavením odletěli na Filipíny. Cesta trvala cca 20 dní a za tu dobu pádlovali asi 300 km mezi ostrovy Busuanga, Coron, Palawan. Na jednom z ostrovů navštívili vesnici. Domorodci je odvedli ke starostovi a paní guvernérce a jako vzácné hosty je pohostili. Na tomto ostrově se jim podařilo z obou člunů sestavit katamarán a dál využít větru při další plavbě. Nejdelší přejezd na volném moři byl dlouhý cca 18 km. Kolem ostrovů jsou vysoké vlny a teplota na slunci byla i 57 °C.

Takové výpravy jsou velkým dobrodružstvím. Je opravdu velmi dobře, že pan Josef Chalupný umí o těchto výpravách poutavě a zajímavě vyprávět a vyprávění doplňuje množstvím překrásných záběrů.

Přednáška trvala 2 hodiny a byla tak zajímavá, že nikdo neodešel a všichni pozorně sledovali výklad až do posledního záběru.

This entry was posted in Akce spolku. Bookmark the permalink.

Comments are closed.